Logo Combat Kempo

Škola bojových umění.
Otevřená již 25 let.

Moderní, stručný a tvrdý styl boje pro reálné situace.

Škola Combat Kempo převzala z několika bojových umění nejúčinější techniky a zformovala je v ucelený a tvrdý bojový styl pro reálné situace dnešní doby. Převládají úderové techniky rukama – pěstí, lokty, otevřenou dlaní.

Využívány jsou všechny kopy známé z karate i méně známé speciální techniky nohou, které vždy navazují jako součást rychlé a plynulé akce. Nikdy samostatně. Trénink obsahuje množství pák, porazů, přehozů a jiných metod založených na vychýlení protivníka. Opomenuté nejsou ani postupy pro boj na zemi či zblízka. Samostatnou kapitolou Combat Kempo je boj se zbraněmi. Cíl je ale vždy stejný, nebýt zasažen.

Ponořte se do historie stylu navazujícího
na Shorinji Kempo s prvky Otokodate.

Každý trénink je složený z 25 let zkušeností s učením.

Každý žák se nejdříve učí obranu holýma rukama a proti zbraním.
Když si osvojí obranu, začne se učit bojovat i se zbraněmi.

V začátcích je třeba zlepšit koordinaci, ovládnout správné dýchání a získat klid v boji i mimo něj. Stejně důležité je vytvoření rychlosti a výbušnosti. Rané fáze výuky spočívají v krytí úderů do prostoru útočníka, podle jeho pohybu. Strečink a posilování s vlastní vahou je součásti výcviku. Stejně jako je pro pokročilejší žáky i kumite – volný boj – který probíhá téměř na plný kontakt, jen s chrániči kloubů. V průběhu tréninku je každému žákovi individálně věnována potřebná pozornost.

Prohlédněte si 25letou historii
školy Combat Kempo.

Nejlepší zbraň je ta,
na které nejste závislí.

Nedílnou součástí výuky je boj se zbraněmi. Speciální pozornost je věnována zbraním denního užití – propiska, srolované noviny nebo pásek mohou být nenápadné ale účinné zbraně.

Základem v boji s jakoukoli zbraní je naučit se proti ní bránit. Studenti přijdou na to, že každá zbraň má své slabiny a nestanou se na ní závislí. V případě její ztráty pokračují v boji bez paniky. Zbraň v mysli zůstane jen prodloužením ruky pro případ nouze. Techniky prováděné se zbraní nebo jen s holýma rukama jsou si velmi podobné. Člověk se tak učí pouze “jednu” techniku a cesta k jejich ovládnutí je kratší. Se zbraněmi se zaměřujeme na zásahy periferie těla tak, aby útočník byl odzbrojen a zasažen s maximální bolestí ale bez vážnějších nebo trvalých následků. V boji proti většímu počtu útočníků jde většina ohledů pochopitelně stranou.

Nikdo se jako bojovník nenarodí.
Ale v každém ho lze probudit.

Každý jsme originál a máme jiné fyzické dispozice. Proto je výuka od začátku přizpůsobena možnostem každého studenta individuálně.

Není důležité jakou máte výšku nebo váhu. Jestli jste sportovně založený muž nebo žena bez předešlé zkušenosti s bojovými sporty. Nikdo nezůstane pozadu. Považujeme za projev dobrého vkusu hledat v lidech jejich sílu a ukázat jim, že ji mohou ovládnout. Její hledání ale začíná prvním krokem, který je pro mnohé nejtežším. Vydat se na trénink.

Řekněte mi, kdo vás trénoval
a já vám povím, jak dobří jste.

Všichni tvrdí moje kung-fu je lepší než jeho kung-fu.
To vám ale může být kung-fuk. Vás zajímá jaké bude to vaše.

Než vyberete styl, který si osvojíte, neptejte se pouze jestli školu vede mistr svého stylu, jestli vyhrál mezinárodní soutěže, nebo kolik certifikátů vlastní. Zkuste se zeptat, jak dlouho učí a kolik žáků prošlo jeho rukama. Ulice se neptá, jak dobrý byl ten, kdo vás vedl, ale kolik vás toho naučil.

Podívejte se na bio Petra Zárybnického
a na instruktory, kterým udělil černý pás.

Ten nejtěžší krok je i tím nejlehčím.
Vydat se na trénink